Pomozte šířit příběhy válečných zajatců

Vážení přátelé, známí i neznámí, dovolte mi vás poprosit o vaši pomoc. V loňském roce to nevyšlo, i přesto se mi povedlo válečnou expozici, za pomoci mnoha hodin práce a drobných sponzorů, uvést do fungujícího stavu.

 Stala se známou nejen u nás, ale díky rodinám válečných zajatců i ve světě. Mé přání a sny pokračují. Nechci usnout na vavřínech, ale historii válečného zajetí předávat dál. Historie válečných zajatců má svou hlavní expozici v muzeu obce Česká Ves. S vaší pomocí a tímto novým projektem byl chtěl tuto expozici přivést například do dalších muzeí a školních zařízení. Jsem přesvědčený, že je potřeba historii neustále připomínat.
Najděte si chvilku a přečtěte si o co žádám. Záleží jen na vás, jestli máte chuť a možnost přispět nebo tuto žádost sdílet mezi vaše přátelé. Zasláním příspěvku na tento projekt získáváte dvě věci: 1) některou z odměn a 2) dobrý pocit, že jste pomohli na svět novým panelům, které budou moci oslovit nastupující generaci.

Stránky projektu zde:

Jak to začalo

Před jedenácti lety jsem se chtěl, jen ze zvědavosti, dozvědět jméno válečného zajatce, který zahynul v továrně, kde pracuji. Po třech letech hledání v místních i zahraničních archivech a internetu se mi to podařilo. Zaplavil mě pocit ohromné radosti, který však velice brzy vystřídal smutek, že něco velkého skončilo. Během pár okamžiku bylo rozhodnuto o mé budoucnosti. Ve volném čase se věnuji hledání osudů válečných zajatců.

Co je náš cíl?

Chtěl bych najít jména všech válečných zajatců z Francie, Anglie, Skotska, Nového Zélandu, Polska, Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Uzbekistánu a dalších zemí, jejichž muži bojovali pro naši svobodu. Se svým pátráním potom seznamovat širokou veřejnost pomocí přednášek a názorných ukázek v muzeu nebo ve školách.

Detaily

Obr. Na návštěvu z Londýna přijel do muzea i syn jednoho ze zajatců.

Hledáním po osudech válečných zajatců z okresu Jeseník se věnuji už jedenáctým rokem. Za tu dobu se mi podařilo prověřit tisíce dokumentů, prochodit nebo projezdit x km v terénu a navázat kontaky s příbuznými válečných zajatců z Nového Zélandu, Austrálie, Anglie, Francie a Ruska. Na světlo jsem vynesl jména už asi 1400 válečných zajatců, kteří do té doby byli zapomenuti na listech papíru někde ve složkách v archivech. Před rokem jsem jako člen Spolku pro Českou Ves byl u založení muzea. Jedna místnost je věnována právě jim. Chtěl bych vyjít vstříc i jiným muzeím a školám pomocí přenosných panelů a vlastních přednášek.

... a ještě něco navíc

Už teď mám k dispozici příběhy válečných zajatců z Nového Zélandu, Anglie, Francie, Ruska a Skotska. Některý z nich chtěl dokonce sfilmovat slavný Steven Spielberg.

Kdo jsme?

Jmenuji se Roman Janas. Pracuji jako zámečník v továrně, kde v roce 1943 následkem úrazu zahynul ukrajinský válečný zajatec Ivan Konarev. Tady se začal odvíjet můj koníček.

Proč to děláme?

Za těch jedenáct let hledání jsem měl možnost seznámit s rodinami válečných zajatců, kteří se po válce vrátili domů ke svým rodinám, ale i těmi, jejichž duše navždy spočinula v našich horách. Není krásnějšího pocitu, když vám napíše vnučka takového zajatce z Ruska, že až díky mé práci se dozvěděli, co se stalo z jejich dědou. Jejich poděkování a upříná radost mi dává sílu hledat dál. Z nalezených dokumentů nechám vytvořit fotografii, kterou poté instaluji na určený hrob.

Abych tu svou činnost dostal i mezi mladší generace rozhodl jsem se spolupracovat i se školami a muzei. Místní škola má tu možnost muzeum navštívit osobně, za těmi vzdálenějšími by mířili přenosné panely, které by jim objasnili kousek naší historie.

Vybraná částka bude použita na nákup kvalitních přenosných panelů a na poštovné u vybraných příspěvků. Záleží jen na vás jestli se dostavíte osobně nebo budete chtít odměny zaslat poštou.

Pokud se podaří vybrat větší částka, bude použita na nákup dalších válečných exponátů. Témeř všechny exponáty byly zakoupeny z peněz drobných dárců nebo finanční podpory okolních obcí.

Moc vám děkuji. S úctou Roman Janas

Moc vám všem děkuji.