Auschwitz I , Auschwitz II - Birkenau:
Místa,
kde se jakoby zastavil čas. Zde neměl život žádnou cenu. Místo, kde
rukou nacistické mašinérie zahynulo více než 1 milion mužů, žen i dětí. 27.ledna 2009 to bude už 64 let, kdy byl tábor osvobozen.
Vždy jsem si přál Osvětim navštívit a na vlastní oči spatřit toto místo tragédie.
Navrhl jsem tedy ZV OS KOVO Řetězárna, jehož jsem členem, zda by si tento jednodenní zájezd nevzali pod svá křídla. Podařilo se a v sobotu 9.6.2007 se po páté hodině ranní vyrazilo.
Autobus byl téměř plný a do Březinky jsme dorazili okolo deváté hodiny.
Po chvíli jsem stál před hlavní strážnicí SS - „Bránou smrti“, kudy přijížděly transporty deportovaných z okupované Evropy.
Vydal jsem se nikoliv po rampě, kde lékaři SS prováděli selekci, ale doprava po cestě vedoucí táborem BIIa – „Karanténou“.
Po mé levé ruce jsem minul 19 dřevěných baráků a došel na křižovatku. V budově napravo se nacházelo velitelství tábora. Kdybych se vydal rovně, vstoupil bych do tábora BIII – „Mexiko“, který byl ve výstavbě. Zub času si s ním už také pohrává a jeho horní část pomalu, ale jistě zarůstá trávou a stromy. Šel jsem tedy v levo a postupně míjel bloky BIIb – „Terezínský rodinný tábor“, BIIc – „Maďarský židovský tábor“, BIId – „Mužský tábor, BIIe – „Cikánský tábor“, BIIf – Mužský nemocniční tábor. Dále jsem prošel menší bránou a ocitl se v lese. Pociťoval jsem nezvyklí klid a do toho všeho si ptáci v korunách stromů klidně pozpěvovali. Nic nenasvědčovalo tomu, že zrovna zde se odehrávaly pochmurné lidské příběhy. Cestou lesíkem mě nalevo upoutal menší rybníček, do kterého byl sypán lidský popel. Hned za ním se nacházely zbytky krematoria č IV. Toho krematoria, které se podařilo vězňům, na sklonku války, částečně vyhodit do povětří. Hned naproti po mé pravé ruce se nacházeli zbytky krematoria a plynové komory č V. Dále za tímto krematoriem byla hranice ke spalování mrtvých a hromadné hroby sovětských válečných zajatců.
Zde jsem si dal menší přestávku a shlédl jediné tři dochované fotografie, kdy se ženy, děti a starci museli svléknout už v lesíku a nazí vpochodovat do připravené plynové komory. To si ještě stále mysleli, že z kohoutku nad jejich hlavami opravdu poteče voda. Druhá fotografie zachycuje členy sonderkomanda jak vynášejí zplynovaná těla k hranici. Na třetí fotografii již tato těla hoří. Tyto fotografie pořídil tajně jeden z vězňů.
Dále jsem se vydal cestou vlevo, kde jsem došel k základům baráků tzv. „Kanady“. Zde se skladovaly uloupené věci nově příchozích vězňů. Pokračoval jsem však cestou vpravo, kde se nacházela táborová lázeň. V současnosti je v budově stálá expozice zabavených věcí: fotografie, hodinky, kufry a další věci.
Pokračoval jsem stále za svým nosem a dorazil k dalším dvěma krematoriím č. II a III. Mezi těmito krematorii se nachází Mezinárodní pomník obětem nacismu. Na jedné z desek je tento český psaný text:
„Nechť toto místo, na kterém hitlerovci vyvraždili kolem
půl druhého milionu mužů, žen a dětí,
hlavně Židů z různých zemí Evropy,
zůstane na věky výkřikem zoufalství
a výstrahou pro lidstvo.
Auschwitz – Birkenau
1940 – 1945“
V troskách zničených krematorií lze zřetelně poznat místo, kde se vězni svlékali a kde zemřeli smrtícím plynem.
Poté jsem se vydal do tábora BIb- „Původně mužský tábor, od roku 1943 ženský tábor“ a BIa- „Ženský tábor“. Tady jsem nahlédl do několika zděných baráků, které neměli základy, ale byly vystavěny přímo na udusané půdě. Vězeňkyně zde spaly na tříposchoďových palandách. Na jednom poschodí leželo i osm osob. Těsně před východem z brány Vás jistě upoutají dvě místa. Jedním z nich je dřevěný barák, ve kterém lékaři SS usmrcovaly injekcemi fenolu matky s
novorozeňaty.
Druhým je místo dvou zděných baráků obklopené zdí. Zde nechali nacisté vězně zemřít hladem a žízní. Pokud byla kapacita těchto baráku překročena, nechali vězně umírat pod širým nebem.
Ve 12:00 začal přesun do hlavního tábora Auschwitz I.
V první budově jsem si nakoupil průvodce a plakáty leteckého pohledu na oba tábory. Při pohledu na velikost tábora v Březince mi přeběhl po zádech mráz. Hodně děsivý pohled jak měli nacisté vše promyšlené do posledního detailu. V téže budově můžete ještě navštívit kinosál, kde Vám pouští autentické záběry, které jste určitě nikde neviděly. Pokud jste si nestačili proměnit peníze, tak zde jste správně. Současně tato velká budova sloužila jako příjem vězňů.
Před průchodem bránou s cynickým nápisem „Arbeit macht frei“ stojí po levé ruce dřevěná budova, ve které se nacházela strážnice SS a kancelář vedoucího tábora.
Bohužel jsme špatně odhadli dobu prohlídky a z důvodu nedostatku času jsem vynechal některé budovy. Mezi nimi blok č. 4 „Expozice-Vyhlazování“, blok č. 5. „Expozice-Důkazy zločinu“ a blok č. 7 „Expozice-Životní a hygienické podmínky. Když jsem procházel kolem bloku č. 10 znovu mě polel studený pot. Zde např. prof. Dr. Carl Clauberg prováděl zločinné sterilizační pokusy za účelem biologického vyhlazení Slovanů. Dr. Joseph Mengele zase podroboval děti - dvojčata a invalidy. V bloku 11 „Blok smrti“ v přízemí byli umísťováni policejní vězni, čekající na rozsudek stanného soudu. Během 2 až 3 hodinového zasedání soudu, který zde dojížděl z Katovic, vynesl i dvě stě rozsudků smrti.
Na denním pořádku byly i tresty. Trestalo se bičováním, věšením na speciální sloupek za dozadu vykroucené ruce. V podzemí se nachází kobky o rozměrech 90 x 90 cm, v každé z nich si odpykávali zvláštní trest čtyři vězni. Zde jsem také spatřil spousty cel, které sloužily jak pro vězně, tak i civilní obyvatelstvo podezřelé z kontaktu s vězni, napomáhání útěkům, atp. Mezi bloky 10 a11 se nachází popravčí zeď. Okna obou bloků byla pokrytá dřevěným bedněním, aby nebylo možno sledovat popravy.
Procházel jsem dále označenou trasou, až jsem dorazil na „Apelplac“, kde byla i hromadná šibenice. Na ni bylo 19. Července 1943 oběšeno 12 polských vězňů za udržování kontaktů s civilním obyvatelstvem a napomáhání v útěku 3 spoluvězňům. V bloku č. 16 jsem si prohlédl expozici o tragickém osudu slovenských Židů a vězňů z Česka.
A to už jsem se dostal na samý konec. Prošel jsem plynovou komorou s krematoriem I, kde denně spálili asi 350 těl.
V místech, kde stál barák táborového gestapa je postavena šibenice, na které byl 16. Dubna 1947 popraven první velitel tábora KL Auschwitz Rudolf Höss.
