R 2 Ober Thomasdorf (Horní Domašov) – Kiefrich (Borek)
Když 22. června 1941 začala operace Barbarossa (nacistické Německo napadlo Sovětský svaz), začala na Jesenicko proudit levná pracovní síla. Němci v duchu svého přesvědčení, považovaly Slovany za „Untermenschen“ (podlidi), které je hodno buď zotročit, nebo vyhladit.
První zajatci přišli do Domašova 16. října 1941 z kmenového tábora Lamsdorf VIII F (318) – nyní Lambinowice v Polsku. Asi 65 členné komando těžilo dřevo a stavělo cesty. Po skupinkách pracovali v okolních lesích. Díky katastrofálním hygienickým podmínkám, nedostatečné a nekvalitní stravě (výjmečně spočívala z 200 gramů černého chleba ze šrotu, kávy s meltou, tuřínovou polévku), stejně jako v táboře v Rudohoří a na Rejvízu propukla epidemii skvrnitého tyfu.
Ze zatím zjištěných osobních karet zajatců, které si vedla německá správa, se mi podařilo zjistit, že větší skupiny ruských zajatců přicházely v těchto dnech:
- 16. 10. 1941, 20. 10. 1941, 17. 11. 1941, 3. 9. 1943, 1. 10. 1943, 1. 10. 1943
První zajatec (Polikašev Vasilij) zemřel v táboře 7. 11. 1941. Od tohoto dne následovala další úmrtí v důsledku zmíněné epidemie. Od 7. listopadu 1941 do 20. 12. 1941, tedy v průběhu 43 dnů, zemřelo 17 zajatců. Osmnáctý zajatec (Gonusin Jakov) zahynul 30. 3. 1944. I když se uvádí, že v táboře zemřelo 16 až 18 zajatců, našel jsem ještě i devatenáctého válečného zajatce (Petruševič Filip – 4. 4. 1944), který má v osobní kartě uvedeno jako místo úmrtí lesní tábor Borek R2. Buďto v průběhu dalšího hledání můžeme narazit na více překvapení, nebo se můžeme opřít o práci Dr. Rudolfa Zubera, který se zajatci zabýval již v roce 1961, a kdy se zmínil: „že u čtyř zajatců z osmnácti se nepodařilo zjistit jména. Poslední z těchto bezejmenných byl zprvu pohřben u hájovny v Horním Domašově, po válce exhumován a uložen na hřbitově v Dolním Domašově“.
Je tedy možné, že Gonusin nebo Petruševič je pochován na hřbitově v Dolním Domašově.
Dr. Zuber se zmiňuje i o situaci, kdy byl zajatcům podáván chleba z hrachového listí, následkem čehož se 60 zajatců v květnu 1944 zhroutilo a muselo být vráceno do kmenového tábora.
Seznamů zajatců, ať už strohých, se příliš nedochovalo. Chybná jména nebo data narození, či úmrtí, proto nebyly výjimkou. Před několika lety Ministerstvo obrany Ruské federace zprovoznilo online archiv s osobními kartami zajatců z celé Evropy. Proto je možné průběžně vytvářet určitý obraz zajatců i na Jesenicku. Proto bude postupně docházet k doplňování těchto informací i s poznatky ze SOkA Jeseník. S velkou pravděpodobností se však nikdy nepodaří najít všechny osobní karty, protože na konci války docházelo německými úřady k ničení těchto dokumentů.
Průměrná životnost zajatců z dochovaných karet činí 34,5 roků.
Do 29. ledna 2015 jsem zajistil tyto informace
Jména mrtvých ruských zajatců z lesního tábora v Borku:
- Polikašev Vasilij rus číslo zajatce 2194
- Ivanov Leonid rus 2461
- Ušakov Vasilij rus 2429
- Korobanov Vasilij rus 18171
- Somtrelkin Nikolaj
- Balaev Timofej rus 3351
- Volkov Michail rus 2182
- Beikov Michail rus 2313
- Belagov
- Bajkov Nile rus 2434
- Ičev Nikolaj rus 2241
- Popov Matvej rus 2291
- Krikun
- Skrizaj
- Afanasev Fedor rus 2256
- Petruševič Filip rus 21578
- Burchanov Dmitrij rus 2359
- Bolovkin
- Gonusin rus 79545
Počet mrtvých zajatců je daleko vyšší, protože někteří z důvodů svého zdravotního stavu byli přesunuti zpět do hlavního tábora nebo do lazaretu, kde zemřely v průběhu několika dnů až měsíců. Nikdy se již dostatečně nevyléčili ze svých zranění a nemocí. Takových případů jen z tohoto tábora jsem napočítal deset.
Další informace získáte na stránce: (http://www.koncentracni-tabory.estranky.cz/clanky/zajatecke-tabory-na-jesenicku/ )
nebo Facebooku: (https://www.facebook.com/pages/Koncentra%C4%8Dn%C3%AD-zajateck%C3%A9-a-interna%C4%8Dn%C3%AD-t%C3%A1bor/273050294821 )
Roman Janas
člen Spolku pro vojenská pietní místa, o.s.
člen Občanského sdružení Kostelík v horách