Kapitán Fedorčenko

7. 04. 2013 7:00:00
„6. května 1945 Pozdrav z fronty. Dobrý den moje milá ženo Iročko! Píšu Ti dopis a oznamuju, že jsem naživu a zdráv.

6. května 1945

Pozdrav z fronty.

Dobrý den moje milá ženo Iročko!

Píšu Ti dopis a oznamuju, že jsem naživu a zdráv.

Drahá moje, dnes je už 6.května 1945, odpočívám již čtvrtý den, ale dnes půjdu již do boje. Jdeme drahá do posledního rozhodujícího boje, zničit fašistické zvíře v jeho vlastním doupěti. Fašistické zvíře je již zraněno a je v doupěti. Zvíře je již uštváno, ale zbývá ještě hlavní úloha dobít ho.

Tak teď žiju a mám se v současné době dobře.

Tak nashledanou. Moc líbám děti a tebe. Čekám na odpověď na starou adresu.

Prosím pozdravuj všechny rodiče. Zůstává málo do brzkého shledání.

Tvůj manžel Mark

Drahá mojeIročko. Další dopis napíšu z Československa, jestli zůstanu naživu.

Tak nashledanou, tisknu ti silně ruku.

Tvůj Mark“

Bohužel, to byl poslední dopis, který Mark Fedorčenko napsal své ženě. Kapitán Mark Mefodjevič Fedorčenko byl zastřelen poslední válečný den u hotelu Krone, (dnes hotel Jeseník).

* (Jediným útvarem toužícím ještě po boji byl stíhací oddíl SS (Jagdkomando), jehož příslušníci chtěli zabít Krejčího a Zorna. Domnívali se, že jmenované aktivisty najdou na radnici, proto ji obklíčili a prohledali. Oba muži však dostali pokyn, aby se rychle ukryli v nedalekých Bukovicích. Esesáci našli pouze člena národního výboru Richarda Lacka, ale protože toho zlikvidovat neměli, propustili jej. Pochopili, že stíhání by již bylo neúspěšné, proto se odebrali do restaurace hotelu Krone (později hotel Jeseník), kde si vynutili vydání zásob alkoholu. Láhve na místě otevřeli a začali popíjet. Před třináctou hodinou se na náměstí objevila předsunutá hlídka rudoarmějcuvedená kapitáne. Fedorčenkem. Po upozornění obsluhujícího číšníka, že přicházejí Rusové, vyběhli podnapilí esesáci z místnosti a chtěli uprchnout. Dva němečtí oficíři se na ulici téměř srazili s ruským kapitánem. Ten jim jako první podal ruku. Jeden Němec ji stisknul, ale druhý na Rusa vystřelil. Zasažený se svezl k zemi. Začala přestřelka, již nepřežil ani útočník. Utíkal směrem k náměstí, dostal se ještě do boční uličky, ale tam padl na zem a zemřel. Zdi domů, kolem nichž běžel, byly zbarveny krví. Dalšího esesáka zastřelil městský policista Altmann u hotelu Schroth.)

Mark Fedorčenko do města vstoupil jako velitel první střelecké roty 813 střeleckého pluku 239 střelecké divize.

Byl vojákem už dlouho před válkou. Sloužil ve městě Nemirov(Ukrajina), blízko hranic s Polskem. Sem se také přistěhovala i jeho žena Irina Jakovlevna s dcerami Ninou a Ludmilou. V tomto městě je také zastihl začátek války. Později byla Fedorčenkova rodina evakuována do města Lvov (Ukrajina), odtud do města Poltava (Ukrajina) a dále do obce Romanovka(Rusko).

V červnu 1942 se rodina přestěhovala do Krasnodaru (Rusko), zde se také na okamžik Mark Fedorčenko se svou rodinou setkal. V srpnu 1942 však byli znovu nuceni prchnout před postupující německou armádou, která město obsadila 12. srpna 1942 a držela jej až do 12. února 1943. Z Krasnodaru byla rodina evakuována do města Šymkent, který se nacházel v Kazachstánu.

Jakmile se situace na frontě obrátila, vrátila se Irina Fedorčenková i s dcerami zpět do Krasnodaru.

Kapitán Fedorčenko psal domů, jak jen mohl a byla to jeho jediná možnost, jak nebýt na dlouhé měsíce úplně odloučen od rodiny. Poslední dva dopisy (2. a 6. května), které své manželce napsal, mi poslala jeho dcera Nina. Z jednoho z nich jsem Vám citoval.

Pravnuk Marka Fedorčenka Roman Šimčenko mi poslal fotografie z rodinného alba Fedorčenkovi rodiny.

Dočasný hrob Marka Fedorčenka ( květen 1945)

Náměstí Hrdinů v Jeseníku, kde byl, Mark Fedorčenko 12. května 1945 pochován, poté sloužilo několik desítek let jako pietní místo. Během několika měsíců byly ostatky kapitána Fedorčenka převezeny na hřbitov do Bruntálu. Až do roku 1963 bylo jméno kapitána Fedorčenka neznámé. V roce 1965 byl na místě jeho někdejšího hrobu,odhalen třímetrový pískovcový pomník Rudoarmějce podle návrhu jesenického rodáka Josefa Žbika. Po devadesátém roce byl pomník odstraněn a na jeho místě postaveno parkoviště. Ke stejnému barbarství, jako v případě německých hrobů a pomníků z obou světových válek, nebyl ušetřen ani pomník Rudoarmějce po roce 89.

V roce 1969 přijela do Jeseníku delegace s Irinou Fedorčenkovou i s dcerami Ninou a Ludmilou.

V roce 1969 přijela do Jeseníku delegace s Irinou Fedorčenkovou i s dcerami Ninou a Ludmilou.

Irina Jakovlevna s dcerou Ninou a Ludmilou na návštěvě lesního hřbitova. Rejvíz 1969.

Dehonestace všeho Ruského po roce 89. Současný stav pomníku.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

*Použito z knihy Tomáše Knoppa Předkládám na vědomí.

www.ceska-ves.estranky.cz přidány všechny fotografie z rodinného alba Marka Fedorčenka.

Autor: Roman Janas | neděle 7.4.2013 7:00 | karma článku: 15.35 | přečteno: 827x


Další články blogera

Roman Janas

William Sanderson - příběh válečného zajatce

William se narodil 12. června 1917 v Bridgetonu a na evropskou půdu vkročil v řadách I. praporu Glasgow Highlanders (The Highland Light Infantry) v září 1939 jako součást 127 „Manchesterské“ brigády 42. divize (East Lancashire)...

8.3.2018 v 11:46 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 309 | Diskuse

Roman Janas

Frederick Sidney Sugden - příběh válečného zajatce

V době svého zajetí prošel hlavním táborem v Lambinowicích (Stalag 344 Lamsdorf). Zřejmě prošel ještě dalšími pracovními komandy než se dostal do Vápenné.

7.3.2018 v 21:10 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 303 | Diskuse

Roman Janas

Pomozte šířit příběhy válečných zajatců

Vážení přátelé, známí i neznámí, dovolte mi vás poprosit o vaši pomoc. V loňském roce to nevyšlo, i přesto se mi povedlo válečnou expozici, za pomoci mnoha hodin práce a drobných sponzorů, uvést do fungujícího stavu.

22.9.2017 v 19:48 | Karma článku: 6.62 | Přečteno: 195 | Diskuse

Roman Janas

Panychida za válečné zajatce a návštěva válečné expozice v České Vsi

Dlouho očekávaná akce k 72. výročí od konce druhé světové války. Necelá šedesátka účastníků se přišla poklonit padlým válečným zajatcům na lesní hřbitov Borek v Domašově.

14.5.2017 v 9:40 | Karma článku: 9.57 | Přečteno: 231 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Nedobitý

Tužka nebo přezka jako zbraň aneb tajné malorážky

Malé ráže mají oproti svým velkým sourozencům jednu nespornou výhodu. Díky poměrně nízkému výkonu jsou vhodné pro velmi malé zbraně, aniž by hrozilo zranění pro střelce. Proč tedy nevyrobit třeba střílející pero!

16.10.2018 v 7:54 | Karma článku: 6.38 | Přečteno: 312 | Diskuse

Olga Pavlíková

Senilita se léčit nedá

Když člověk zestárne, někomu se stává, že se přestává kontrolovat a dělá i to, na co si v produktivním věku možná tajně myslel, ale aby ve společnosti uspěl, nedělal to.

16.10.2018 v 0:35 | Karma článku: 24.87 | Přečteno: 826 | Diskuse

Jana Slaninová

Mohou lidé, kteří špiní druhé, zůstat sami čistými?

Můžu zůstat čistá a bez poskvrny, když po někom hodím hrstí bahna? Když něco bahna od druhých přistane na mě, mám dvě možnosti. Najít dost silný pramen, očistit se a odejít jinam. Nebo se otočit a hodit taky...

15.10.2018 v 20:35 | Karma článku: 20.44 | Přečteno: 480 | Diskuse

Jan Pražák

Pane, však vy taky nejste žádnej štíhlej mladík

Maruška se zřejmě oblékla tak, aby zdůraznila svůj zralý věk a barokní postavu. Vypasovaná blůzka nechala vyniknout roztomilým faldíkům na jejím břiše a volná podprsenka dovolovala klesnout ňadrům nádherně nízko

15.10.2018 v 20:34 | Karma článku: 20.92 | Přečteno: 557 | Diskuse

Libuše Palková

Tereza

Tereza, jedině Tereza, měla by slyšet píseň mou...kdopak by neznal tuhle krásnou písničku. Tímto blahopřeji všem Terezkám Terkám a Terčám, nejen zde na Idnes. A připomenou ještě jednu Terezku, kterou mnozí z vás také určitě znáte.

15.10.2018 v 14:46 | Karma článku: 11.43 | Přečteno: 565 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 686

Před jedenácti lety jsem začal s pátráním po osudech válečných zajatců, kteří prošli pracovními komandy na Jesenicku. Více než 130 jich zde zemřelo nebo bylo zastřeleno.

V květnu roku 2016 jsem v muzeu v České Vsi založil válečnou expozici, které se věnuji dodnes.

Muzeum můžete navštívit zde:





Najdete na iDNES.cz