Zajatci si před nepřízni počasí kopali zemljanky, které mnohé z nich zaživa pochovaly (zemřelo zde okolo 42000 zajatců)
Petr Michejev se narodil 6. června 1904 v obci Bykovo v Kalininské (nyní Tverské) oblasti. Jeho žena Maria Petrovna Gogoleva se narodila 25. července 1907 v obci Ryabtsevo.
Zemřela 9. listopadu 1976.
Její manžel Petr se bohužel stal jednou z mnohamiliónových obětí druhé světové války.
Před válkou pracoval jako tesař. V červenci 1941 však musel na frontu. Bojoval v 1028. střeleckém pluku 260. pěší divizi 50. armády. Byly to nejtěžší měsíce pro Rusko. Situace na frontě byla zlá a nacisté ukusovali každým dnem velký krajíc z ruského území. Němci byli na začátku války daleko lépe připraveni.
16. srpna 1941 byl vytvořen Brjanský front (velel Andrej Ivanovič Jeremenko), pod který spadala i jeho divize. Úkolem byla obrana Brjansku i jeho okolí. Bohužel front neuspěl s napadením křídla 2. německé tankové skupiny a 30. září začal útok na Moskvu.
Petr Michejev byl zajat v okolí Brjansku 9. září 1941 a poslán do Stalagu VIII F v Lambinowicích v Polsku (dřívě Lamsdorf Německo). Už to nebyl Petr Micheev, ale stal se číslem 19200.
Odtud byl následně poslán do pracovního komanda R 12, které se nacházelo v lese 8 km od osady Rejvíz v České republice (dříve Reihwiesen v Sudetech). Mohlo by se zdát, že to byla výhra, protože tábor v Lambinowicích měl daleko k dokončení a zajatci byli zavřeni na otevřeném prostranství obehnaném plotem z ostnatého drátu. Zajatci si před nepřízni počasí kopali zemljanky, které mnohé z nich zaživa pochovaly (zemřelo zde okolo 42000 zajatců).
Jenomže v lesním táboře na Rejvízu tyto podmínky nebyly o mnoho lepší. Zajatcům chybělo do tohoto Bohem zapomenutého kraje teplé oblečení, zdravotní péče a adekvátní příjem potravy. Vinou těchto tří zmiňovaných prvků brzy propukla epidemie tyfu, které se rozšířila i do nedalekých táborů v Domašově.
Zajatci byli do lesního tábora na Rejvízu přivedeni roku 1942. Byli zaměstnáni u Komorního ředitelství arcibiskupských lesů. Ubytováni v dřevěných barácích 8 km jihozápadně od obce Rejvíz. Tábor byl zoufale přeplněn. Podmínky v táboře i na pracovišti byly obzvláště špatné.
Od 4. 12. 1941 do 5. 1. 1942 zemřelo na nákazu tyfem 17 zajatců, další 4 v roce 1942 a jeden v roce 1943. V průběhu podzimu a zimy musela být 1/3 zajatců poslána zpět do kmenového zajateckého tábora pro tělesnou nezpůsobilost pracovat v tvrdých horských podmínkách. Roku 1944 bylo komando rozpuštěno.
Tento příběh je jedním z mnoha. Stal se součástí válečné expozice, která se nachází v muzeu obce Česká Ves. Muzeum je otvřené od 6. května každou sobotu od 13-17 hodin. Vstupné je dobrovolné. Válečná expozice obsahuje informace z mého jedenáctiletého hledání v archivech, internetu i v terénu. Jesenickem prošlo za války okolo 6000 válečných zajatců ze všech koutů světa. Dnes jsem v kontaktu s rodinami těchto zajatců z Ruska, Francie, Kazachstánu, Anglie a Nového Zélandu.
