Záchrana bobra Boba

8. 12. 2008 15:25:16
Jednou panovala v kraji ukrutná zima. Začala příliš brzy a byla tak krutá, že i mladý bobr si nestihl postavit včas svůj domeček.Ale zatímco veliká zima vadila bobrovi, labutím, ale i rybám v rybníce, děti se radovaly.
Mohly také hrát hry na zamrzlém rybníku nebo stavět sněhuláky, bunkry, iglú.Když hoši nastupovali do zápasu v hokeji, stali se z nich rázem velké hokejové hvězdy.Jiné děti zase sjížděly z kopce na saních, bobech, ale byli i tací , kteří sjížděli jen po zadku.Dva hoši si stavěli můstek tím, že navyšovali stále větší vrstvu sněhu.Na něm pak dokázali skočit dlouhých sedm metrů.Děti vydržely sáňkovat, lyžovat či bruslit celé hodiny.Mnohokrát je maminky museli volat k obědu nebo večeři.Pro ty neposlušné musel dojít tatínek sám, to pak děti pelášily hodně rychle, aby byly doma dřív než on.
Pomaličku se začalo rozsvěcovat pouliční osvětlení, to byl signál pro Šárku a Karolínku, aby sbalily své sáňky a odebraly se domů.
Vydaly se po zpáteční cestě, která vedla místem, kde do rybníku přitékala voda.Málokteré dítě sem chodilo, protože ústí bylo dost zarostlé stromy a všude kolem plavala větvička nebo jiná naplavenina.
„Těšíš se na zítřek?“zeptala se Šárka.
„Hrozně moc, ale tentokrát nebudu jíst, abych viděla zlaté prasátko,“odpověděla šťastně Karolínka.
Na zítřejší Štědrý den se obě velice těšily.Byly zvědavé, co jim Ježíšek přinese pod stromeček.
„Já bych si moc přála čůrací panenku, kterou jsem viděla v televizi,“svěřila se Šárka a dodala:“A ty?“
„Napsala jsem Ježíškovi dopis, jestli mi může přinést panenku Barbie i s Kenem a domečkem.Už teď vím,že nebudu moci večer usnout.Je to tak vždycky, když se na něco hrozně moc těším.Už aby byl zítřek,“přála si Karolínka.
„Karolínko,koukej!“ukázala prstem Šárka.Obě zůstaly překvapeně stát.Jako první se vzpamatovala Šárka.Sestoupila na břeh a poklekla.Karolínka vše jistila ze břehu.Částečně na ledu, sněhu a kamenitém břehu ležel do klubíčka stočený malý bobr.
„Jé, to je, ale nádhera,“radostně zakřičela Šárka a dodala:“To bych ráda věděla odkud ses tady zatoulal.“
Ještě chvíli děvčata bobříka pozorovala a dokonce se ho odvážila i pohladit.
„Šárko, musíme už jít.Rodiče si už jistojistě
dělají starosti.“
„Už jdu,“uznala Šárka, i když se ji moc nechtělo:“Zítra ráno se tady přijdeme podívat.Přála bych si aby tady stále byl.“
Druhý den ráno po snídani již obě dívky pelášily k rybníku.Jejich bobřík tam skutečně ještě byl, ale už ne tak čilý jako včerejšího dne.
„Jakoby měl v očích slzy,“posmutněla Šárka.
„Pojď, zajdeme za myslivcem.Možná, že nám poradí,“navrhla jediné možné řešení Karolína.
O pár minut později už myslivec poslouchal jejich utrápených slov a následoval je ihned k rybníku.Hned poznal, že se z toho bobřík sám nedostane.Vzal ho do rukou a položil na sáňky.Děvčata mu je ráda půjčila.Doma myslivec připravil bobříkovi hotové království.Pelech mu vystlal senem a na jídlo mu přinesl kůru z mladého stromku.
„Zachránily jste mu život, teď už se z toho jistě brzy dostane.Až bude zcela fit a mrazy trochu povolí, pustíme ho zpátky do přírody,“řekl myslivec.
Bobřík Bob, jak ho děvčata pojmenovala, dělal myslivci radost.Zotavil se po čtrnácti dnech.Všichni tři zachránci se s ním rozloučili a pustili zpátky do míst, kde jej našli.Druhý den se tam přišli podívat, ale po Bobovi nebylo ani památky.
„To je dobře, teď už si našel nový domov, jestli tady vydrží i příští rok a najde si paní bobrovou, mohli by vychovat první potomstvo v tomto kraji.Já sám si nepamatuji, že by zde někdy zavítal nějaký bobr.Udělaly jste dobrý skutek pro přírodu,“pochválil holky znovu.
Obě se vracely, domů a věděly, že toto byl ten nejkrásnější dárek pod stromečkem.
Autor: Roman Janas | pondělí 8.12.2008 15:25 | karma článku: 7.43 | přečteno: 871x


Další články blogera

Roman Janas

William Sanderson - příběh válečného zajatce

William se narodil 12. června 1917 v Bridgetonu a na evropskou půdu vkročil v řadách I. praporu Glasgow Highlanders (The Highland Light Infantry) v září 1939 jako součást 127 „Manchesterské“ brigády 42. divize (East Lancashire)...

8.3.2018 v 11:46 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 309 | Diskuse

Roman Janas

Frederick Sidney Sugden - příběh válečného zajatce

V době svého zajetí prošel hlavním táborem v Lambinowicích (Stalag 344 Lamsdorf). Zřejmě prošel ještě dalšími pracovními komandy než se dostal do Vápenné.

7.3.2018 v 21:10 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 303 | Diskuse

Roman Janas

Pomozte šířit příběhy válečných zajatců

Vážení přátelé, známí i neznámí, dovolte mi vás poprosit o vaši pomoc. V loňském roce to nevyšlo, i přesto se mi povedlo válečnou expozici, za pomoci mnoha hodin práce a drobných sponzorů, uvést do fungujícího stavu.

22.9.2017 v 19:48 | Karma článku: 6.62 | Přečteno: 195 | Diskuse

Roman Janas

Panychida za válečné zajatce a návštěva válečné expozice v České Vsi

Dlouho očekávaná akce k 72. výročí od konce druhé světové války. Necelá šedesátka účastníků se přišla poklonit padlým válečným zajatcům na lesní hřbitov Borek v Domašově.

14.5.2017 v 9:40 | Karma článku: 9.57 | Přečteno: 231 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jan Tomášek

Boříkova parta versus Zátoráci

Holešovice jsou stará, krásná a na půl zbouraná čtvrť. Přibližně toto se lze dočíst v knihách Boříkových lapálií od Vojtěcha Steklače.

16.10.2018 v 4:33 | Karma článku: 8.02 | Přečteno: 247 | Diskuse

Marcela Valouchová

Systém

Bylo to neobvyklé rozhodnutí. Skoro rouhačské. Zůstat na stejném místě i nadále. Neměli s tím zkušenosti. Jejich paměť obsahovala mnoho přesunů.

15.10.2018 v 7:10 | Karma článku: 5.94 | Přečteno: 151 | Diskuse

Jan Tomášek

Zastávka tak trochu na způsob Josefa Kainara

Literární miniatura, která vychází z veršů Josefa Kainara - i když nikoliv orginálu (ten jsem nečet), ale z variace...

14.10.2018 v 3:16 | Karma článku: 3.95 | Přečteno: 112 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Kupuje si pejska

Už jste slyšeli tu novinu? Kupuje si pejska! Fakt je to pravda. Mluvila o tom na párty, ve fitku, v kině, v sauně, ve vinárně, v divadle, v letadle na "dovču", no prostě všude. V kanceláři samozřejmě také.

13.10.2018 v 20:27 | Karma článku: 21.52 | Přečteno: 612 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Zvu vás do kavárny IV.

Myslím, že sobotní ráno je jako stvořené pro hrníček dobré kávy, která vás osvěží jako zahrádku dešťová přeháňka. Ale nepijte ji doma. Zajděte si do kavárny, tam se totiž můžou dít věci...

13.10.2018 v 8:58 | Karma článku: 18.84 | Přečteno: 425 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 686

Před jedenácti lety jsem začal s pátráním po osudech válečných zajatců, kteří prošli pracovními komandy na Jesenicku. Více než 130 jich zde zemřelo nebo bylo zastřeleno.

V květnu roku 2016 jsem v muzeu v České Vsi založil válečnou expozici, které se věnuji dodnes.

Muzeum můžete navštívit zde:





Najdete na iDNES.cz