Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Záchrana bobra Boba

8. 12. 2008 15:25:16
Jednou panovala v kraji ukrutná zima. Začala příliš brzy a byla tak krutá, že i mladý bobr si nestihl postavit včas svůj domeček.Ale zatímco veliká zima vadila bobrovi, labutím, ale i rybám v rybníce, děti se radovaly.
Mohly také hrát hry na zamrzlém rybníku nebo stavět sněhuláky, bunkry, iglú.Když hoši nastupovali do zápasu v hokeji, stali se z nich rázem velké hokejové hvězdy.Jiné děti zase sjížděly z kopce na saních, bobech, ale byli i tací , kteří sjížděli jen po zadku.Dva hoši si stavěli můstek tím, že navyšovali stále větší vrstvu sněhu.Na něm pak dokázali skočit dlouhých sedm metrů.Děti vydržely sáňkovat, lyžovat či bruslit celé hodiny.Mnohokrát je maminky museli volat k obědu nebo večeři.Pro ty neposlušné musel dojít tatínek sám, to pak děti pelášily hodně rychle, aby byly doma dřív než on.
Pomaličku se začalo rozsvěcovat pouliční osvětlení, to byl signál pro Šárku a Karolínku, aby sbalily své sáňky a odebraly se domů.
Vydaly se po zpáteční cestě, která vedla místem, kde do rybníku přitékala voda.Málokteré dítě sem chodilo, protože ústí bylo dost zarostlé stromy a všude kolem plavala větvička nebo jiná naplavenina.
„Těšíš se na zítřek?“zeptala se Šárka.
„Hrozně moc, ale tentokrát nebudu jíst, abych viděla zlaté prasátko,“odpověděla šťastně Karolínka.
Na zítřejší Štědrý den se obě velice těšily.Byly zvědavé, co jim Ježíšek přinese pod stromeček.
„Já bych si moc přála čůrací panenku, kterou jsem viděla v televizi,“svěřila se Šárka a dodala:“A ty?“
„Napsala jsem Ježíškovi dopis, jestli mi může přinést panenku Barbie i s Kenem a domečkem.Už teď vím,že nebudu moci večer usnout.Je to tak vždycky, když se na něco hrozně moc těším.Už aby byl zítřek,“přála si Karolínka.
„Karolínko,koukej!“ukázala prstem Šárka.Obě zůstaly překvapeně stát.Jako první se vzpamatovala Šárka.Sestoupila na břeh a poklekla.Karolínka vše jistila ze břehu.Částečně na ledu, sněhu a kamenitém břehu ležel do klubíčka stočený malý bobr.
„Jé, to je, ale nádhera,“radostně zakřičela Šárka a dodala:“To bych ráda věděla odkud ses tady zatoulal.“
Ještě chvíli děvčata bobříka pozorovala a dokonce se ho odvážila i pohladit.
„Šárko, musíme už jít.Rodiče si už jistojistě
dělají starosti.“
„Už jdu,“uznala Šárka, i když se ji moc nechtělo:“Zítra ráno se tady přijdeme podívat.Přála bych si aby tady stále byl.“
Druhý den ráno po snídani již obě dívky pelášily k rybníku.Jejich bobřík tam skutečně ještě byl, ale už ne tak čilý jako včerejšího dne.
„Jakoby měl v očích slzy,“posmutněla Šárka.
„Pojď, zajdeme za myslivcem.Možná, že nám poradí,“navrhla jediné možné řešení Karolína.
O pár minut později už myslivec poslouchal jejich utrápených slov a následoval je ihned k rybníku.Hned poznal, že se z toho bobřík sám nedostane.Vzal ho do rukou a položil na sáňky.Děvčata mu je ráda půjčila.Doma myslivec připravil bobříkovi hotové království.Pelech mu vystlal senem a na jídlo mu přinesl kůru z mladého stromku.
„Zachránily jste mu život, teď už se z toho jistě brzy dostane.Až bude zcela fit a mrazy trochu povolí, pustíme ho zpátky do přírody,“řekl myslivec.
Bobřík Bob, jak ho děvčata pojmenovala, dělal myslivci radost.Zotavil se po čtrnácti dnech.Všichni tři zachránci se s ním rozloučili a pustili zpátky do míst, kde jej našli.Druhý den se tam přišli podívat, ale po Bobovi nebylo ani památky.
„To je dobře, teď už si našel nový domov, jestli tady vydrží i příští rok a najde si paní bobrovou, mohli by vychovat první potomstvo v tomto kraji.Já sám si nepamatuji, že by zde někdy zavítal nějaký bobr.Udělaly jste dobrý skutek pro přírodu,“pochválil holky znovu.
Obě se vracely, domů a věděly, že toto byl ten nejkrásnější dárek pod stromečkem.
Autor: Roman Janas | pondělí 8.12.2008 15:25 | karma článku: 6.73 | přečteno: 871x

Další články blogera

Roman Janas

Pomozte šířit příběhy válečných zajatců

Vážení přátelé, známí i neznámí, dovolte mi vás poprosit o vaši pomoc. V loňském roce to nevyšlo, i přesto se mi povedlo válečnou expozici, za pomoci mnoha hodin práce a drobných sponzorů, uvést do fungujícího stavu.

22.9.2017 v 19:48 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 123 | Diskuse

Roman Janas

Koho budu volit

Myslím si, že jsem ve věku, kdy už můžu částečně hodnotit. A není to moc příjemné. Jako dítě jsem si myslel, že jsem nesmrtelný a opravdu se cítil bezpečně. Bohužel to už teď říct nemohu.

18.9.2017 v 23:38 | Karma článku: 30.54 | Přečteno: 947 | Diskuse

Roman Janas

Panychida za válečné zajatce a návštěva válečné expozice v České Vsi

Dlouho očekávaná akce k 72. výročí od konce druhé světové války. Necelá šedesátka účastníků se přišla poklonit padlým válečným zajatcům na lesní hřbitov Borek v Domašově.

14.5.2017 v 9:40 | Karma článku: 9.57 | Přečteno: 175 | Diskuse

Roman Janas

Pietní akt (panychida) za válečné zajatce z Jesenicka a návštěva muzea v České Vsi

Dovoluji si Vás pozvat jménem spolku Kostelík v horách na sobotu 13. května 2017, kdy si budeme na Jesenicku připomínat 72. výročí od konce 2. světové války.

29.4.2017 v 16:45 | Karma článku: 4.89 | Přečteno: 130 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Daniel Tomáš

Těžká křivda

Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

20.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 221 | Diskuse

Dita Jarošová

Říjen v sametu...

Letošní podzim se stal samet doslova hitem, a je vskutku proč! Tak předně- na dotekově vrcholně příjemný a nositelný, nemluvě o nadčasovosti, i baroko na něho pělo ódy. Neptejte se mne na barvy, asi všechny jsou krásné...

19.10.2017 v 21:37 | Karma článku: 4.86 | Přečteno: 90 | Diskuse

Ladislav Marek

Osud

''Dixit autem illi diabolus: Si Filius Dei es, dic lapidi huic ut panis fiat. Et respondit ad illum Jesus: Scriptum est: Quia non in solo pane vivit homo, sed in omni verbo Dei." (Lk 4; 3 - 4)

18.10.2017 v 9:55 | Karma článku: 6.32 | Přečteno: 149 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak sis... všiml, ale bylo už pozdě

Miluju rukavičky. Miluju rukavičky na jemné ručce ženy. Miluju doteky rukavičkou. Proč jen se mi líbí zrovna tohle? Jak s tím mám teď žít?

18.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.04 | Přečteno: 183 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (118)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Kruh se uzavírá. Praha, 21. srpna 2017.

17.10.2017 v 22:07 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 213 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 838

Před jedenácti lety jsem začal s pátráním po osudech válečných zajatců, kteří prošli pracovními komandy na Jesenicku. Více než 130 jich zde zemřelo nebo bylo zastřeleno.

V květnu roku 2016 jsem v muzeu v České Vsi založil válečnou expozici, které se věnuji dodnes.

Muzeum můžete navštívit zde:



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.