Mohly také
hrát hry na zamrzlém rybníku nebo stavět sněhuláky, bunkry, iglú.Když
hoši nastupovali do zápasu v hokeji, stali se z nich rázem velké
hokejové hvězdy.Jiné děti zase sjížděly z kopce na saních, bobech, ale
byli i tací , kteří sjížděli jen po zadku.Dva hoši si stavěli můstek
tím, že navyšovali stále větší vrstvu sněhu.Na něm pak dokázali skočit
dlouhých sedm metrů.Děti vydržely sáňkovat, lyžovat či bruslit celé
hodiny.Mnohokrát je maminky museli volat k obědu nebo večeři.Pro ty
neposlušné musel dojít tatínek sám, to pak děti pelášily hodně rychle,
aby byly doma dřív než on.
Pomaličku se začalo rozsvěcovat pouliční
osvětlení, to byl signál pro Šárku a Karolínku, aby sbalily své sáňky a
odebraly se domů.
Vydaly se po zpáteční cestě, která vedla místem,
kde do rybníku přitékala voda.Málokteré dítě sem chodilo, protože ústí
bylo dost zarostlé stromy a všude kolem plavala větvička nebo jiná
naplavenina.
„Těšíš se na zítřek?“zeptala se Šárka.
„Hrozně moc, ale tentokrát nebudu jíst, abych viděla zlaté prasátko,“odpověděla šťastně Karolínka.
Na zítřejší Štědrý den se obě velice těšily.Byly zvědavé, co jim Ježíšek přinese pod stromeček.
„Já bych si moc přála čůrací panenku, kterou jsem viděla v televizi,“svěřila se Šárka a dodala:“A ty?“
„Napsala
jsem Ježíškovi dopis, jestli mi může přinést panenku Barbie i s Kenem a
domečkem.Už teď vím,že nebudu moci večer usnout.Je to tak vždycky, když
se na něco hrozně moc těším.Už aby byl zítřek,“přála si Karolínka.
„Karolínko,koukej!“ukázala
prstem Šárka.Obě zůstaly překvapeně stát.Jako první se vzpamatovala
Šárka.Sestoupila na břeh a poklekla.Karolínka vše jistila ze
břehu.Částečně na ledu, sněhu a kamenitém břehu ležel do klubíčka
stočený malý bobr.
„Jé, to je, ale nádhera,“radostně zakřičela Šárka a dodala:“To bych ráda věděla odkud ses tady zatoulal.“
Ještě chvíli děvčata bobříka pozorovala a dokonce se ho odvážila i pohladit.
„Šárko, musíme už jít.Rodiče si už jistojistě
dělají starosti.“
„Už jdu,“uznala Šárka, i když se ji moc nechtělo:“Zítra ráno se tady přijdeme podívat.Přála bych si aby tady stále byl.“
Druhý
den ráno po snídani již obě dívky pelášily k rybníku.Jejich bobřík tam
skutečně ještě byl, ale už ne tak čilý jako včerejšího dne.
„Jakoby měl v očích slzy,“posmutněla Šárka.
„Pojď, zajdeme za myslivcem.Možná, že nám poradí,“navrhla jediné možné řešení Karolína.
O
pár minut později už myslivec poslouchal jejich utrápených slov a
následoval je ihned k rybníku.Hned poznal, že se z toho bobřík sám
nedostane.Vzal ho do rukou a položil na sáňky.Děvčata mu je ráda
půjčila.Doma myslivec připravil bobříkovi hotové království.Pelech mu
vystlal senem a na jídlo mu přinesl kůru z mladého stromku.
„Zachránily
jste mu život, teď už se z toho jistě brzy dostane.Až bude zcela fit a
mrazy trochu povolí, pustíme ho zpátky do přírody,“řekl myslivec.
Bobřík
Bob, jak ho děvčata pojmenovala, dělal myslivci radost.Zotavil se po
čtrnácti dnech.Všichni tři zachránci se s ním rozloučili a pustili
zpátky do míst, kde jej našli.Druhý den se tam přišli podívat, ale po
Bobovi nebylo ani památky.
„To je dobře, teď už si našel nový domov,
jestli tady vydrží i příští rok a najde si paní bobrovou, mohli by
vychovat první potomstvo v tomto kraji.Já sám si nepamatuji, že by zde
někdy zavítal nějaký bobr.Udělaly jste dobrý skutek pro
přírodu,“pochválil holky znovu.
Obě se vracely, domů a věděly, že toto byl ten nejkrásnější dárek pod stromečkem.
- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
© 1998–2024 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Rozmnožování obsahu pro účely automatizované analýzy textů nebo dat dle ustanovení § 39c autorského zákona je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., IČ: 45313351.