Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pomozte šířit příběhy válečných zajatců

22. 09. 2017 19:48:00
Vážení přátelé, známí i neznámí, dovolte mi vás poprosit o vaši pomoc. V loňském roce to nevyšlo, i přesto se mi povedlo válečnou expozici, za pomoci mnoha hodin práce a drobných sponzorů, uvést do fungujícího stavu.

Stala se známou nejen u nás, ale díky rodinám válečných zajatců i ve světě. Mé přání a sny pokračují. Nechci usnout na vavřínech, ale historii válečného zajetí předávat dál. Historie válečných zajatců má svou hlavní expozici v muzeu obce Česká Ves. S vaší pomocí a tímto novým projektem byl chtěl tuto expozici přivést například do dalších muzeí a školních zařízení. Jsem přesvědčený, že je potřeba historii neustále připomínat.
Najděte si chvilku a přečtěte si o co žádám. Záleží jen na vás, jestli máte chuť a možnost přispět nebo tuto žádost sdílet mezi vaše přátelé. Zasláním příspěvku na tento projekt získáváte dvě věci: 1) některou z odměn a 2) dobrý pocit, že jste pomohli na svět novým panelům, které budou moci oslovit nastupující generaci.

Stránky projektu zde:

Jak to začalo

Před jedenácti lety jsem se chtěl, jen ze zvědavosti, dozvědět jméno válečného zajatce, který zahynul v továrně, kde pracuji. Po třech letech hledání v místních i zahraničních archivech a internetu se mi to podařilo. Zaplavil mě pocit ohromné radosti, který však velice brzy vystřídal smutek, že něco velkého skončilo. Během pár okamžiku bylo rozhodnuto o mé budoucnosti. Ve volném čase se věnuji hledání osudů válečných zajatců.

Co je náš cíl?

Chtěl bych najít jména všech válečných zajatců z Francie, Anglie, Skotska, Nového Zélandu, Polska, Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Uzbekistánu a dalších zemí, jejichž muži bojovali pro naši svobodu. Se svým pátráním potom seznamovat širokou veřejnost pomocí přednášek a názorných ukázek v muzeu nebo ve školách.

Detaily

Obr. Na návštěvu z Londýna přijel do muzea i syn jednoho ze zajatců.

Hledáním po osudech válečných zajatců z okresu Jeseník se věnuji už jedenáctým rokem. Za tu dobu se mi podařilo prověřit tisíce dokumentů, prochodit nebo projezdit x km v terénu a navázat kontaky s příbuznými válečných zajatců z Nového Zélandu, Austrálie, Anglie, Francie a Ruska. Na světlo jsem vynesl jména už asi 1400 válečných zajatců, kteří do té doby byli zapomenuti na listech papíru někde ve složkách v archivech. Před rokem jsem jako člen Spolku pro Českou Ves byl u založení muzea. Jedna místnost je věnována právě jim. Chtěl bych vyjít vstříc i jiným muzeím a školám pomocí přenosných panelů a vlastních přednášek.

... a ještě něco navíc

Už teď mám k dispozici příběhy válečných zajatců z Nového Zélandu, Anglie, Francie, Ruska a Skotska. Některý z nich chtěl dokonce sfilmovat slavný Steven Spielberg.

Kdo jsme?

Jmenuji se Roman Janas. Pracuji jako zámečník v továrně, kde v roce 1943 následkem úrazu zahynul ukrajinský válečný zajatec Ivan Konarev. Tady se začal odvíjet můj koníček.

Proč to děláme?

Za těch jedenáct let hledání jsem měl možnost seznámit s rodinami válečných zajatců, kteří se po válce vrátili domů ke svým rodinám, ale i těmi, jejichž duše navždy spočinula v našich horách. Není krásnějšího pocitu, když vám napíše vnučka takového zajatce z Ruska, že až díky mé práci se dozvěděli, co se stalo z jejich dědou. Jejich poděkování a upříná radost mi dává sílu hledat dál. Z nalezených dokumentů nechám vytvořit fotografii, kterou poté instaluji na určený hrob.

Abych tu svou činnost dostal i mezi mladší generace rozhodl jsem se spolupracovat i se školami a muzei. Místní škola má tu možnost muzeum navštívit osobně, za těmi vzdálenějšími by mířili přenosné panely, které by jim objasnili kousek naší historie.

Vybraná částka bude použita na nákup kvalitních přenosných panelů a na poštovné u vybraných příspěvků. Záleží jen na vás jestli se dostavíte osobně nebo budete chtít odměny zaslat poštou.

Pokud se podaří vybrat větší částka, bude použita na nákup dalších válečných exponátů. Témeř všechny exponáty byly zakoupeny z peněz drobných dárců nebo finanční podpory okolních obcí.

Moc vám děkuji. S úctou Roman Janas


Moc vám všem děkuji.

Autor: Roman Janas | pátek 22.9.2017 19:48 | karma článku: 6.62 | přečteno: 168x


Další články blogera

Roman Janas

William Sanderson - příběh válečného zajatce

William se narodil 12. června 1917 v Bridgetonu a na evropskou půdu vkročil v řadách I. praporu Glasgow Highlanders (The Highland Light Infantry) v září 1939 jako součást 127 „Manchesterské“ brigády 42. divize (East Lancashire)...

8.3.2018 v 11:46 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 292 | Diskuse

Roman Janas

Frederick Sidney Sugden - příběh válečného zajatce

V době svého zajetí prošel hlavním táborem v Lambinowicích (Stalag 344 Lamsdorf). Zřejmě prošel ještě dalšími pracovními komandy než se dostal do Vápenné.

7.3.2018 v 21:10 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 284 | Diskuse

Roman Janas

Panychida za válečné zajatce a návštěva válečné expozice v České Vsi

Dlouho očekávaná akce k 72. výročí od konce druhé světové války. Necelá šedesátka účastníků se přišla poklonit padlým válečným zajatcům na lesní hřbitov Borek v Domašově.

14.5.2017 v 9:40 | Karma článku: 9.57 | Přečteno: 212 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Mrázková

Abiturienti, aneb úplně zralé maliny

Zítra máme v rodném městě slezinu žáků z devítiletky. Sraz se koná v květnu každý rok, ale naposledy jsem se zúčastila před čtyři roky, protože bydlím jinde, a nějak to vždy nevyšlo.

26.5.2018 v 23:06 | Karma článku: 7.90 | Přečteno: 167 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Láska jedná

Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.

26.5.2018 v 21:31 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 111 | Diskuse

Henrieta Krehaková

Saul

Boh povedal tak môj ľud chce mať kráľa nestačím mu ja ,dobre bude ho mat ale potom bude lutovat že mal takuto žiadost ,bude mať takeho akeho si zasluží ,ako mi je uzko ked si nato pomyslím slzy mal skoro na krajičku ked to hovoril

26.5.2018 v 17:34 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Henrieta Krehaková

Po Potope

Večne s nami to chcem aj ja synu ,viem že ludia vždy budú nakloneni ku zlu viac ako k dobru ale aj tak človeka velmi milujem aj budem vždy milovat ,po potope sa ludstvo rozmožilo dalej bola v ních pýcha chceli byť ako Boh ale nie

26.5.2018 v 15:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jan Jílek

Podle víry se ti staň

Probírám se různými videi okolo čchi-kungu, abych dostal nějaký ujasněný názor. Leč, jak už to bývá, co učitel, to expert přísahající na pravost svého učení. Případně na pravost svého Mistra.

26.5.2018 v 14:23 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 174 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 675

Před jedenácti lety jsem začal s pátráním po osudech válečných zajatců, kteří prošli pracovními komandy na Jesenicku. Více než 130 jich zde zemřelo nebo bylo zastřeleno.

V květnu roku 2016 jsem v muzeu v České Vsi založil válečnou expozici, které se věnuji dodnes.

Muzeum můžete navštívit zde:





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.