Auschwitz-Birkenau

26. 01. 2009 22:34:00
Auschwitz I , Auschwitz II - Birkenau: Místa, kde se jakoby zastavil čas. Zde neměl život žádnou cenu. Místo, kde rukou nacistické mašinérie zahynulo více než 1 milion mužů, žen i dětí. 27.ledna 2009 to bude už 64 let, kdy byl tábor osvobozen.

Obrazek

Vždy jsem si přál Osvětim navštívit a na vlastní oči spatřit toto místo tragédie.

Navrhl jsem tedy ZV OS KOVO Řetězárna, jehož jsem členem, zda by si tento jednodenní zájezd nevzali pod svá křídla. Podařilo se a v sobotu 9.6.2007 se po páté hodině ranní vyrazilo.

Autobus byl téměř plný a do Březinky jsme dorazili okolo deváté hodiny.

Po chvíli jsem stál před hlavní strážnicí SS - „Bránou smrti“, kudy přijížděly transporty deportovaných z okupované Evropy.

Vydal jsem se nikoliv po rampě, kde lékaři SS prováděli selekci, ale doprava po cestě vedoucí táborem BIIa – „Karanténou“.

Po mé levé ruce jsem minul 19 dřevěných baráků a došel na křižovatku. V budově napravo se nacházelo velitelství tábora. Kdybych se vydal rovně, vstoupil bych do tábora BIII – „Mexiko“, který byl ve výstavbě. Zub času si s ním už také pohrává a jeho horní část pomalu, ale jistě zarůstá trávou a stromy. Šel jsem tedy v levo a postupně míjel bloky BIIb – „Terezínský rodinný tábor“, BIIc – „Maďarský židovský tábor“, BIId – „Mužský tábor, BIIe – „Cikánský tábor“, BIIf – Mužský nemocniční tábor. Dále jsem prošel menší bránou a ocitl se v lese. Pociťoval jsem nezvyklí klid a do toho všeho si ptáci v korunách stromů klidně pozpěvovali. Nic nenasvědčovalo tomu, že zrovna zde se odehrávaly pochmurné lidské příběhy. Cestou lesíkem mě nalevo upoutal menší rybníček, do kterého byl sypán lidský popel. Hned za ním se nacházely zbytky krematoria č IV. Toho krematoria, které se podařilo vězňům, na sklonku války, částečně vyhodit do povětří. Hned naproti po mé pravé ruce se nacházeli zbytky krematoria a plynové komory č V. Dále za tímto krematoriem byla hranice ke spalování mrtvých a hromadné hroby sovětských válečných zajatců.

Zde jsem si dal menší přestávku a shlédl jediné tři dochované fotografie, kdy se ženy, děti a starci museli svléknout už v lesíku a nazí vpochodovat do připravené plynové komory. To si ještě stále mysleli, že z kohoutku nad jejich hlavami opravdu poteče voda. Druhá fotografie zachycuje členy sonderkomanda jak vynášejí zplynovaná těla k hranici. Na třetí fotografii již tato těla hoří. Tyto fotografie pořídil tajně jeden z vězňů.

Dále jsem se vydal cestou vlevo, kde jsem došel k základům baráků tzv. „Kanady“. Zde se skladovaly uloupené věci nově příchozích vězňů. Pokračoval jsem však cestou vpravo, kde se nacházela táborová lázeň. V současnosti je v budově stálá expozice zabavených věcí: fotografie, hodinky, kufry a další věci.

Pokračoval jsem stále za svým nosem a dorazil k dalším dvěma krematoriím č. II a III. Mezi těmito krematorii se nachází Mezinárodní pomník obětem nacismu. Na jedné z desek je tento český psaný text:

„Nechť toto místo, na kterém hitlerovci vyvraždili kolem

půl druhého milionu mužů, žen a dětí,

hlavně Židů z různých zemí Evropy,

zůstane na věky výkřikem zoufalství

a výstrahou pro lidstvo.

Auschwitz – Birkenau

1940 – 1945“

V troskách zničených krematorií lze zřetelně poznat místo, kde se vězni svlékali a kde zemřeli smrtícím plynem.


Obrazek Obrazek


Poté jsem se vydal do tábora BIb- „Původně mužský tábor, od roku 1943 ženský tábor“ a BIa- „Ženský tábor“. Tady jsem nahlédl do několika zděných baráků, které neměli základy, ale byly vystavěny přímo na udusané půdě. Vězeňkyně zde spaly na tříposchoďových palandách. Na jednom poschodí leželo i osm osob. Těsně před východem z brány Vás jistě upoutají dvě místa. Jedním z nich je dřevěný barák, ve kterém lékaři SS usmrcovaly injekcemi fenolu matky s
novorozeňaty.

Druhým je místo dvou zděných baráků obklopené zdí. Zde nechali nacisté vězně zemřít hladem a žízní. Pokud byla kapacita těchto baráku překročena, nechali vězně umírat pod širým nebem.

Ve 12:00 začal přesun do hlavního tábora Auschwitz I.

V první budově jsem si nakoupil průvodce a plakáty leteckého pohledu na oba tábory. Při pohledu na velikost tábora v Březince mi přeběhl po zádech mráz. Hodně děsivý pohled jak měli nacisté vše promyšlené do posledního detailu. V téže budově můžete ještě navštívit kinosál, kde Vám pouští autentické záběry, které jste určitě nikde neviděly. Pokud jste si nestačili proměnit peníze, tak zde jste správně. Současně tato velká budova sloužila jako příjem vězňů.

Před průchodem bránou s cynickým nápisem „Arbeit macht frei“ stojí po levé ruce dřevěná budova, ve které se nacházela strážnice SS a kancelář vedoucího tábora.

Bohužel jsme špatně odhadli dobu prohlídky a z důvodu nedostatku času jsem vynechal některé budovy. Mezi nimi blok č. 4 „Expozice-Vyhlazování“, blok č. 5. „Expozice-Důkazy zločinu“ a blok č. 7 „Expozice-Životní a hygienické podmínky. Když jsem procházel kolem bloku č. 10 znovu mě polel studený pot. Zde např. prof. Dr. Carl Clauberg prováděl zločinné sterilizační pokusy za účelem biologického vyhlazení Slovanů. Dr. Joseph Mengele zase podroboval děti - dvojčata a invalidy. V bloku 11 „Blok smrti“ v přízemí byli umísťováni policejní vězni, čekající na rozsudek stanného soudu. Během 2 až 3 hodinového zasedání soudu, který zde dojížděl z Katovic, vynesl i dvě stě rozsudků smrti.

Na denním pořádku byly i tresty. Trestalo se bičováním, věšením na speciální sloupek za dozadu vykroucené ruce. V podzemí se nachází kobky o rozměrech 90 x 90 cm, v každé z nich si odpykávali zvláštní trest čtyři vězni. Zde jsem také spatřil spousty cel, které sloužily jak pro vězně, tak i civilní obyvatelstvo podezřelé z kontaktu s vězni, napomáhání útěkům, atp. Mezi bloky 10 a11 se nachází popravčí zeď. Okna obou bloků byla pokrytá dřevěným bedněním, aby nebylo možno sledovat popravy.

Procházel jsem dále označenou trasou, až jsem dorazil na „Apelplac“, kde byla i hromadná šibenice. Na ni bylo 19. Července 1943 oběšeno 12 polských vězňů za udržování kontaktů s civilním obyvatelstvem a napomáhání v útěku 3 spoluvězňům. V bloku č. 16 jsem si prohlédl expozici o tragickém osudu slovenských Židů a vězňů z Česka.

A to už jsem se dostal na samý konec. Prošel jsem plynovou komorou s krematoriem I, kde denně spálili asi 350 těl.

V místech, kde stál barák táborového gestapa je postavena šibenice, na které byl 16. Dubna 1947 popraven první velitel tábora KL Auschwitz Rudolf Höss.


Autor: Roman Janas | pondělí 26.1.2009 22:34 | karma článku: 13.33 | přečteno: 1205x


Další články blogera

Roman Janas

William Sanderson - příběh válečného zajatce

William se narodil 12. června 1917 v Bridgetonu a na evropskou půdu vkročil v řadách I. praporu Glasgow Highlanders (The Highland Light Infantry) v září 1939 jako součást 127 „Manchesterské“ brigády 42. divize (East Lancashire)...

8.3.2018 v 11:46 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 309 | Diskuse

Roman Janas

Frederick Sidney Sugden - příběh válečného zajatce

V době svého zajetí prošel hlavním táborem v Lambinowicích (Stalag 344 Lamsdorf). Zřejmě prošel ještě dalšími pracovními komandy než se dostal do Vápenné.

7.3.2018 v 21:10 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 303 | Diskuse

Roman Janas

Pomozte šířit příběhy válečných zajatců

Vážení přátelé, známí i neznámí, dovolte mi vás poprosit o vaši pomoc. V loňském roce to nevyšlo, i přesto se mi povedlo válečnou expozici, za pomoci mnoha hodin práce a drobných sponzorů, uvést do fungujícího stavu.

22.9.2017 v 19:48 | Karma článku: 6.62 | Přečteno: 195 | Diskuse

Roman Janas

Panychida za válečné zajatce a návštěva válečné expozice v České Vsi

Dlouho očekávaná akce k 72. výročí od konce druhé světové války. Necelá šedesátka účastníků se přišla poklonit padlým válečným zajatcům na lesní hřbitov Borek v Domašově.

14.5.2017 v 9:40 | Karma článku: 9.57 | Přečteno: 231 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Nedobitý

Tužka nebo přezka jako zbraň aneb tajné malorážky

Malé ráže mají oproti svým velkým sourozencům jednu nespornou výhodu. Díky poměrně nízkému výkonu jsou vhodné pro velmi malé zbraně, aniž by hrozilo zranění pro střelce. Proč tedy nevyrobit třeba střílející pero!

16.10.2018 v 7:54 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 14 | Diskuse

Olga Pavlíková

Senilita se léčit nedá

Když člověk zestárne, někomu se stává, že se přestává kontrolovat a dělá i to, na co si v produktivním věku možná tajně myslel, ale aby ve společnosti uspěl, nedělal to.

16.10.2018 v 0:35 | Karma článku: 23.70 | Přečteno: 754 | Diskuse

Jana Slaninová

Mohou lidé, kteří špiní druhé, zůstat sami čistými?

Můžu zůstat čistá a bez poskvrny, když po někom hodím hrstí bahna? Když něco bahna od druhých přistane na mě, mám dvě možnosti. Najít dost silný pramen, očistit se a odejít jinam. Nebo se otočit a hodit taky...

15.10.2018 v 20:35 | Karma článku: 20.06 | Přečteno: 452 | Diskuse

Jan Pražák

Pane, však vy taky nejste žádnej štíhlej mladík

Maruška se zřejmě oblékla tak, aby zdůraznila svůj zralý věk a barokní postavu. Vypasovaná blůzka nechala vyniknout roztomilým faldíkům na jejím břiše a volná podprsenka dovolovala klesnout ňadrům nádherně nízko

15.10.2018 v 20:34 | Karma článku: 19.18 | Přečteno: 521 | Diskuse

Libuše Palková

Tereza

Tereza, jedině Tereza, měla by slyšet píseň mou...kdopak by neznal tuhle krásnou písničku. Tímto blahopřeji všem Terezkám Terkám a Terčám, nejen zde na Idnes. A připomenou ještě jednu Terezku, kterou mnozí z vás také určitě znáte.

15.10.2018 v 14:46 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 556 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 686

Před jedenácti lety jsem začal s pátráním po osudech válečných zajatců, kteří prošli pracovními komandy na Jesenicku. Více než 130 jich zde zemřelo nebo bylo zastřeleno.

V květnu roku 2016 jsem v muzeu v České Vsi založil válečnou expozici, které se věnuji dodnes.

Muzeum můžete navštívit zde:





Najdete na iDNES.cz