Jsem "hrdý", že jsem Čech.

Poslední dobou si stále častěji kladu otázku, jestli to, co se kolem mě děje, je skutečnost nebo sen. Vždy jsem byl hrdý na naší malou zemičku. To když například naši vojáci bojovali za naši vlast.(Od pilotů počínaje, přes paragány až po řadové pěšáky, kteří prošli mnoha bojišti než se v roce 1945 naše zem stala znovu svobodnou.) Dále např. když naši fotbalisté i hokejisté měli veleúspěšný rok 1996, nebo rok 1998(hokejisti, lyžaři, atd.), ale i mnoho let poté mi alespoň sportovci dodávali pocit hrdosti. Ovšem současnost... 

Teď jsem "hrdý" jen v uvozovkách. Dnes Vám stačí krást, ale musíte krást ve velkém, protože malé ryby si to odsedí v chládku. Ovšem ty velké ryby, kolem kterých se točí milióny si sedí, ovšem na pláži u moře nebo při svitu afrického slunce.

Není problém ty tzv. naspořené úsporu zúročit a pořídit si za ně třeba vysokoškolský diplom. Tu se rázem například s obyčejného dělníka během dvou měsíců proměníte mávnutím kouzelného proutku v inženýra. A pak díky podobně získaným diplomům si zařídíte pěknou kancelář a rozhodujete o zákonech, které postihnou všechny občany.

S tv na Vás kdekdo ukazuje prostředník a tak ti, kteří by měli jít mladší generaci příkladem jsou s morálkou na horší úrovni než v pavilónu opic v ZOO. O miliónových výletech našich zákonodárců ani nemluvě.

 A proto jsem "hrdý", že jsem Čech. Národe styď se, kam jsi to dopracoval.  Ještěže to nevidí ti, kteří za nás bojovali.