Záchrana bobra Boba
Mohly také hrát hry na zamrzlém rybníku nebo stavět sněhuláky, bunkry, iglú.Když hoši nastupovali do zápasu v hokeji, stali se z nich rázem velké hokejové hvězdy.Jiné děti zase sjížděly z kopce na saních, bobech, ale byli i tací , kteří sjížděli jen po zadku.Dva hoši si stavěli můstek tím, že navyšovali stále větší vrstvu sněhu.Na něm pak dokázali skočit dlouhých sedm metrů.Děti vydržely sáňkovat, lyžovat či bruslit celé hodiny.Mnohokrát je maminky museli volat k obědu nebo večeři.Pro ty neposlušné musel dojít tatínek sám, to pak děti pelášily hodně rychle, aby byly doma dřív než on.
Pomaličku se začalo rozsvěcovat pouliční osvětlení, to byl signál pro Šárku a Karolínku, aby sbalily své sáňky a odebraly se domů.
Vydaly se po zpáteční cestě, která vedla místem, kde do rybníku přitékala voda.Málokteré dítě sem chodilo, protože ústí bylo dost zarostlé stromy a všude kolem plavala větvička nebo jiná naplavenina.
„Těšíš se na zítřek?“zeptala se Šárka.
„Hrozně moc, ale tentokrát nebudu jíst, abych viděla zlaté prasátko,“odpověděla šťastně Karolínka.
Na zítřejší Štědrý den se obě velice těšily.Byly zvědavé, co jim Ježíšek přinese pod stromeček.
„Já bych si moc přála čůrací panenku, kterou jsem viděla v televizi,“svěřila se Šárka a dodala:“A ty?“
„Napsala jsem Ježíškovi dopis, jestli mi může přinést panenku Barbie i s Kenem a domečkem.Už teď vím,že nebudu moci večer usnout.Je to tak vždycky, když se na něco hrozně moc těším.Už aby byl zítřek,“přála si Karolínka.
„Karolínko,koukej!“ukázala prstem Šárka.Obě zůstaly překvapeně stát.Jako první se vzpamatovala Šárka.Sestoupila na břeh a poklekla.Karolínka vše jistila ze břehu.Částečně na ledu, sněhu a kamenitém břehu ležel do klubíčka stočený malý bobr.
„Jé, to je, ale nádhera,“radostně zakřičela Šárka a dodala:“To bych ráda věděla odkud ses tady zatoulal.“
Ještě chvíli děvčata bobříka pozorovala a dokonce se ho odvážila i pohladit.
„Šárko, musíme už jít.Rodiče si už jistojistě
dělají starosti.“
„Už jdu,“uznala Šárka, i když se ji moc nechtělo:“Zítra ráno se tady přijdeme podívat.Přála bych si aby tady stále byl.“
Druhý den ráno po snídani již obě dívky pelášily k rybníku.Jejich bobřík tam skutečně ještě byl, ale už ne tak čilý jako včerejšího dne.
„Jakoby měl v očích slzy,“posmutněla Šárka.
„Pojď, zajdeme za myslivcem.Možná, že nám poradí,“navrhla jediné možné řešení Karolína.
O pár minut později už myslivec poslouchal jejich utrápených slov a následoval je ihned k rybníku.Hned poznal, že se z toho bobřík sám nedostane.Vzal ho do rukou a položil na sáňky.Děvčata mu je ráda půjčila.Doma myslivec připravil bobříkovi hotové království.Pelech mu vystlal senem a na jídlo mu přinesl kůru z mladého stromku.
„Zachránily jste mu život, teď už se z toho jistě brzy dostane.Až bude zcela fit a mrazy trochu povolí, pustíme ho zpátky do přírody,“řekl myslivec.
Bobřík Bob, jak ho děvčata pojmenovala, dělal myslivci radost.Zotavil se po čtrnácti dnech.Všichni tři zachránci se s ním rozloučili a pustili zpátky do míst, kde jej našli.Druhý den se tam přišli podívat, ale po Bobovi nebylo ani památky.
„To je dobře, teď už si našel nový domov, jestli tady vydrží i příští rok a najde si paní bobrovou, mohli by vychovat první potomstvo v tomto kraji.Já sám si nepamatuji, že by zde někdy zavítal nějaký bobr.Udělaly jste dobrý skutek pro přírodu,“pochválil holky znovu.
Obě se vracely, domů a věděly, že toto byl ten nejkrásnější dárek pod stromečkem.
Roman Janas
William Sanderson - příběh válečného zajatce
William se narodil 12. června 1917 v Bridgetonu a na evropskou půdu vkročil v řadách I. praporu Glasgow Highlanders (The Highland Light Infantry) v září 1939 jako součást 127 „Manchesterské“ brigády 42. divize (East Lancashire)...
Roman Janas
Frederick Sidney Sugden - příběh válečného zajatce
V době svého zajetí prošel hlavním táborem v Lambinowicích (Stalag 344 Lamsdorf). Zřejmě prošel ještě dalšími pracovními komandy než se dostal do Vápenné.
Roman Janas
Pomozte šířit příběhy válečných zajatců
Vážení přátelé, známí i neznámí, dovolte mi vás poprosit o vaši pomoc. V loňském roce to nevyšlo, i přesto se mi povedlo válečnou expozici, za pomoci mnoha hodin práce a drobných sponzorů, uvést do fungujícího stavu.
Roman Janas
Panychida za válečné zajatce a návštěva válečné expozice v České Vsi
Dlouho očekávaná akce k 72. výročí od konce druhé světové války. Necelá šedesátka účastníků se přišla poklonit padlým válečným zajatcům na lesní hřbitov Borek v Domašově.
Roman Janas
Pietní akt (panychida) za válečné zajatce z Jesenicka a návštěva muzea v České Vsi
Dovoluji si Vás pozvat jménem spolku Kostelík v horách na sobotu 13. května 2017, kdy si budeme na Jesenicku připomínat 72. výročí od konce 2. světové války.
Roman Janas
Makejev Ivan - příběh válečného zajatce
Pracovali jsme ponejvíc při stavbě silnic nebo v kamenolomech. Snažili jsme se ze všech sil vydržet, protože jsme poznali, že ten, kdo odpadne při práci vysílením, propadne životem navždy.
Roman Janas
John McCormack - příběh válečného zajatce
John však nebyl jediným zastřeleným spojeneckým vojákem v jesenických horách. O tři roky později byli nedaleko Velké Kraše zastřeleni 4 Britové na útěku.
Roman Janas
Zajatecké tábory na Jesenicku
Otevření muzea obce Česká Ves a expozice zajateckých táborů na Jesenicku. Pátráním po osudech válečných zajatců se věnuji už 11. let. I oni zde mají své místo.
Roman Janas
Maurice Boussuge - příběh válečného zajatce
Jednou mezi námi vypukla velká hádka, vrazil do místnosti jako blázen, povalil mě na zem a bajonet držel u mého krku. Dodnes si vybavuji jeho nenávistný pohled a zrzavé vlasy. Myslel jsem, že přichází má poslední hodinka.
Roman Janas
Michejev Petr - příběh válečného zajatce
Zajatci si před nepřízni počasí kopali zemljanky, které mnohé z nich zaživa pochovaly (zemřelo zde okolo 42000 zajatců)
Roman Janas
Horace Joseph Greasley - příběh válečného zajatce
Špatná strava, ale i nemoci se podepsaly na zdravotním stavu zajatců. K tomu musíme připomenout bezohlednost stráží SS. Jednoho dne zde byl Jim málem ubit k smrti pro neuposlechnutí rozkazu.
Roman Janas
1120 jmen/osudů válečných zajatců na Jesenicku
Roman Janas
Z Nového Zélandu až do jesenických hor
... Někdy v březnu začali Němci evakuovat tábory i na Jesenicku před blížící se frontou. Harry vzpomínal, že když míjeli jednu českou vesnici, 11 z nich se podařilo proklouznout strážím a lidé je ukryli do stodoly, kde zůstali asi týden. ..
Roman Janas
Zajatecké tábory na Jesenicku - R 2 Borek (Kiefrich 2) Domašov
Procházím se trávou, sem tam větvička mi křupne pod nohama. Lze slyšet slabé zurčení blízkého potůčku, který se nazývá Zaječí. Z větví sem doléhá ptačí melodie. Místo jako stvořené k odpočinku, relaxaci, či výletu. A přeci je to místo nasáklé potem a krví mnoha lidských osudů. Před více než 70ti lety zde docházelo k nelidskému zacházení, jaké může člověku připravit zase jenom člověk.
Roman Janas
Kapitán Fedorčenko
„6. května 1945 Pozdrav z fronty. Dobrý den moje milá ženo Iročko! Píšu Ti dopis a oznamuju, že jsem naživu a zdráv.
Roman Janas
Zajatecké tábory na Jesenicku (Česká Ves)
Historie zajateckých táborů na Jesenicku se začala psát na jaře devětatřicátého roku. Bylo to způsobeno odchodem práceschopných mužů do německé armády. V tomto roce chybělo Německu 2 000 000 pracovních sil. Nejinak tomu bylo na Jesenicku, kde se v těžké situaci ocitla těžba dřeva a problémy byly i v zemědělství a kamenoprůmyslu.
Roman Janas
Auschwitz-Birkenau
Auschwitz I , Auschwitz II - Birkenau: Místa, kde se jakoby zastavil čas. Zde neměl život žádnou cenu. Místo, kde rukou nacistické mašinérie zahynulo více než 1 milion mužů, žen i dětí. 27.ledna 2009 to bude už 64 let, kdy byl tábor osvobozen.
Roman Janas
Co se to stalo?
V době dospívání jsem často své pocity ukládal na papír. Tahle báseň je jedna zmála, která by mohla stát za řeč.
Roman Janas
Jak jezevec přelstil myslivce
Jednoho dne si myslivec Jarda řekl, že uloví jezevce, který se mu zabydlel v revíru.Již nemohl dál snášet škody, které mu starý a chytrý jezevec páchal. Bylo okolo sedmé hodiny večerní, když se vydal ze svého domečku do lesa.Na sobě měl maskované kalhoty, triko a svetr.Šel v gumových botách a na rameni se mu houpala čerstvě vyčištěná kulovnice.Vlasy mu kryla klasická myslivecká čapka.
Roman Janas
Chtěl jsem žít
Nebyl čas přemýšlet. Chtěl jsem žít, a proto jsem dlouhými, téměř klokaními skoky uháněl dolů k řece do bezpečí. Hlavu mi skrápěl pot a na rukou a nohou se mi objevily krvavé škrábance od malin a ostružin, kterými jsem si krátil cestu.
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 952x
V květnu roku 2016 jsem v muzeu v České Vsi založil válečnou expozici, které se věnuji dodnes.
Muzeum můžete navštívit zde:
Seznam rubrik
Střední školy
Nepřehlédněte
- Nehoda se sportovním veteránem na D10 přerušila na hodinu dopravu
- ONLINE: Sparta vyzve Baník, na dálku se o udržení perou Karviná a Zlín
- Nehoda zablokovala Pražský okruh u Slivence, přistával vrtulník
- Duplantis znovu pokořil světový rekord! V Číně překonal 624 centimetrů
- Nevybuchlý tomahawk z náletů NATO nutí část srbského Niše k evakuaci
- SÓLO PRO GOLDFLAMA: Čas prchá nějak rychle. Co vše jsem v Brně zanechal
- Tisíce středoškoláků vzdávají školu. Tratí na výdělcích, stát pak na daních
- Drony útočily hned v osmi ruských regionech, cílily na energetickou infrastrukturu